Ohlédnutí se za ekonomickými událostmi uplynulého týdne

Je neděle večer, a tedy je čas ohlédnout se významnými ekonomickými událostmi uplymulého týdne s cílem přinést podněty k zamyšlení. Rozhodně se nepouštím do politických ani ekonomických analýz a investičních doporučení.

Před pár dny se mě kamarád zeptal, proč píši více o trzích v USA než o těch našich, a zda to není trochu mimo mísu. Dílem mu dávám za pravdu, většinu svých aktiv máme zde (nemovitosti, účty, penzijka, stavebka…). Na svou obranu uvádím, že americké trhy považuji za globální hybnou sílu, která přímo či nepřímo částečně ovlivní dění i u nás. Protože většina zpráv je spíše negativních (roste inflace, rostou sazby….), možná podvědomě upínám pozornost tam, kde mne to méně bolí. Začněme tedy ohlédnutím u nás doma

Ve svém rozhovoru pro Právo (11.6.) rozebírá odstupující guvernér ČNB svůj pohled na inflaci. Osobně souhlasím s tím, že jedno, odkud růst cen přichází, ale pokud trh růst cen akceptuje, je na trhu příliš peněz, a je potřeba je odčerpat (zvyšováním úroků). Pan Rusnok očekává, že inflace bude kulminovat kolem 17% během června/července. Osobně si myslím, že to bude výše (nezapomínejme, že cílem ČNB je cenová stabilita, tedy odhady budoucího vývoje musí být z logiky věci vychýlené k optimistickému nadhledu). 

Podle posledních odhadů ČNB jsou u nás nemovitosti nadhodnoceny o 40%.Pokud by tento pohled (ať již je správný či nikoliv) převzaly komerční banky, začaly by pravděpodobně u řady “hypotečních dlužníků” požadovat navýšení zástavy (v případě, že je hypotéka jištěna nemovitostí, na níž je poskytnuta). Proces “převzít pohled” není tak jednoduchý, a nepřišel by přes noc. Nicméně pokud je Váš závazek vůči bance srovnatelný s aktuální cenou zastavené nemovitosti, zamyslel bych se nad tím, jak si (nejen) pro takový případ vybudovat finanční rezervu.

V pátek byl zveřejněn růst cen výrobců v České repiblice. Žebříčku suverénně kraluje zemědělství s meziročním nárůstem 39%. Tento nárůst se propíše do spotřebitelských cen za typicky 6 měsíců. Lze tedy očekávat, že ceny potravin nadále výrazně porostou. 

Český statistický úřad zveřejnil výši inflace za první čtvrtletí tohoto roku,která dosáhla 11,2%. Nejrychleji rostly ceny bydlení, energie, potravin a dopravy. Tyto položky tvoří většinu výdajů nízkopříjmových domácností, které inflaci pociťují nejvíce (což ale neznamená, že ostatních se týká méně). 

Pozitivní zprávou je, že se náš automobilový průmysl patrně odrazil ode dna, a výroba automobilů v květnu meziročně vzrostla o 12,8% a blíží se předcovidové úrovni. 

Ve Spojených státech zasedala ve středu FOMC (Federal Open Market Committee) americké centrální banky FED, a zvýšila sazby o 0,75% (nejvýše od roku 1994). FED plánuje udržet tuto rychlost zvyšování sazby i na dalších zasedáních. Na konci roku by se tedy základní dolarová sazba měla pohybovat mezi 3,4% a 3,75%. Trhy ve středu zareagovaly na oznámení FEDu masivním růstem akciových indexů. Ve čtvrtek však došlo k vystřízlivění - patrně v kombinaci s negativními zprávami z americké ekonomiky - jednak maloobchodní tržby meziměsíčně poklesly o 0,7%, rovněž poklesl počet nově zahájených staveb rodinných domů, a narostl počet žádostí o podporu v nezaměstnanosti. Rovněž produkce amerického průmyslu zaostala za očekáváním, když vzrostla meziměsíčně o 0,2% místo očekávaných 0,4%. 

Trochu mimo pozornosti médií je informace o rychlém růstu výnosů na amerických dluhopisech, a to jak na státních (výnos na populárních desetiletých vládních dluhopisech vzrostl poprvé od roku 2011 až na 3,5%) tak i na firemních, kde se dle agentury Bloomberg přiblížil průměrný výnos na korporátním dluhopisu k 5% (což je nejvyšší úroveň od roku 2009). Růst výnosů na dluhopisech prodraží všem dlužníkům (státu, firmám) obsluhu jejich stávajících (rekordních) dluhů. To povede s velkou pravděpodobností k dalším poklesům akciových trhů a škrtům ve státním rozpočtu. Srovnání s roky 2011 a 2009 může budit pocit návratu k historickým maximům, ale snižování úrokových sazeb zahájil v USA v roce 1980 tehdejší president Ronald Regan. Tedy k maximům  máme ještě daleko.

Ve středu proběhlo mimořádné zasedání vedení Evropské centrální banky (ECB). Cílem bylo připravit opatření, která zamezí fragmentaci dluhopisových trhů eurozóny. Pojem fragmentace v praxi znamená, že rozdíl výnosů mezi italským a německým vládním dluhopisem byl  před zasedání ECB 240 procentních bodů. Výnos na italských dluhopisech byl  4,2%, kdežto na německém vládním dluhopisu byl výnos 2,8%. Výše úroku zahrnuje riziko, se kterým věřitel půjčuje peníze dlužníkovi. Je tedy jasné, že trhy věří Itálii podstatně méně než Německu - minimálně co se týče schopnosti splácet své závazky. Itálii se při její míře zadlužení výrazně prodražuje obsluha státního dluhu. Riziko kolapsu třetí největší evropské ekonomiky nutí ECB jednat. Kromě nakupování italských dluhopisů a snížení úrokové sazby nemůže ECB dělat nic. Obě řešení však vedou k dalšímu navyšování likvidity na trzích, a růstu inflace Eura. 

Průmysl v eurozóně zpomalil, a proti loňskému roku se propadl o 2%. 

Evropská unie se potýká s rekordní inflací - v květnu dosáhl meziroční nárůst spotřebitelských cen 8,8%.

Před nedávnem jsem zde psal o stabilitě švýcarského franku. To, že švýcarská centrální banka skutečně o frank pečuje, se ukázalo v tomto  týdnu, kdy banka zvedla sazbu o 0,5%. Je pravda, že základní úroková sazba je na franku i po tomto zvýšení záporná (-0,25%), ale i tak frank zpevnil například vůči Euru.

Doufám, že jste oslavili v pátek den daňové svobody a přeji úspěšný start do nového týdne.